28/09/2015 Fes
Dnes je Svatého Václava a tak si celý den připomínáme, že když sv. Václava vraždili, tak Fes byl největší město na světě, centrum vzdělanosti západního islámského světa s nejstarší univerzitou na světě. Strávili jsme dva dny chozením po medíně (často také blouděním, nikdy jsme přesně nevěděli, kde vlastně jsme, ale nakonec jsme buď narazili na ukazatel kudy k bráně, nebo se někoho zeptali). Lidé jsou tu nesmírně vstřícní a to i v případě, že pro ně z nás nekyne žádný bezprostřední obchodní zisk. Na druhou stranu nejsou vtíraví nad únosnou mez, nesetkali jsme s žádným nepřátelstvím. Ženy chodí vesměs v dlouhých šatech až k zemi se šátkem na hlavě. Šaty mají různě barevné a sladěné s botami a šátkem, je vidět, že hodně na oblékání dbají. Některé mají na zádech kapuci s bambulkou či střapcem na konci, docela milá móda. Občas lze zahlédnout i někoho oblečeného ryze evropsky. Muži mají galábie až k zemi, ale procento evropsky oblečených je větší. Aby někdo měl na hlavě klasický fez, to jsme zahlédli snad jenom dvakrát. Evidentně se zde nenosí se někomu podívat na ulici zběžně do očí, ačkoliv o vás vědí, tak se dívají trvale stranou. Při náhodném očním kontaktu jsou překvapeni, pokud s pohledem neuhnete. Totéž platí dle našeho pozorování i pro vztah mezi muži a ženami. Jsou to dva světy, které sice žijí na jedné ulici, ale vůbec se nepotkávají. Muži jsou mezi sebou velmi kontaktní (u nás bych je podezříval z menšinové sexuální orientace), ženy také, ale výhradně mezi sebou. A co je pozoruhodné, vůbec se navzájem neokukují. Jde po ulici několik krásných holek a proti nim několik kluků, ale vůbec se na sebe nepodívají. Netušíme, jak se tu seznamují. Ale evidentně nějak ano, protože dětí a mladých je tu obrovské množství. Veškerou práci v obchodech dělají muži, ženy patrně spíše nakupují, starají se o děti a domácnost. My jsme medinu prochodili několikrát tam a zpět, ale vůbec se nám nepodařilo se v ní vyznat více, nežli na dvou hlavních uličkách. Stále jsme objevovali něco nového, tu další činírnu kůží, tu madrasu nebo třeba smetiště. Je tu výborné stravování, hromada domácích dobrot, zkoušíme od všeho. Dnes jsme udělali velký nákup – Johanka toužila po kožené bundě, mají je tu krásné, lehoučké, z jemné kůže, tvrdí, že kozinky a vypadá to, že mají pravdu. Jak praví jeden z průvodců „kvalita a výběr nejlepší v celém Maroku a ceny, jaké si usmlouváte“. Bundu vám donesou, jakou chcete, střih, barvu, kůži, zapínání, velikost. Johanka nakonec chtěla velikost „něco mezi“, ihned jí bylo slíbeno, že příslušný rozměr do rána vyrobí a doručí do hotelu. Já si také nakonec jednu vybral, údajně z velblouda. Cena začala na 350 Eur za tu Johančinu a 450 Eur za moji (je totiž z velblouda), tedy astronomických 800 Eur za obě, další kolo bylo 640 Eur (dám vám 20% slevu), já nabídnul 350, prodavač lamentoval něco o hladových dětech, a že výrobní cen je 400 Eur, ať mu dám číslo nad tuto částku, tak dostal nabídku „best and final“ 375 Eur, odmítnul, tak jsme sbalili věci, že tedy jdeme, prodavač pravil, že se musí poradit se šéfem a po pěti minutách přišel s tím, že tedy bere 375 Eur za obě. Tuším, že dosažitelná cena je možná polovina, možná i míň, ale smlouvání v rozsahu, který jsme absolvovali, byla milá hra, a když se podíváme, jakým způsobem tady ty kůže vydělávají, tak si za tu dřinu nějakou korunu zaslouží. My peníze vyděláváme rozhodně méně krvavým způsobem a u nás bychom za výrobky srovnatelné kvality těch 800 Eur snadno dali. Johanka z toho pak měla špatné svědomí, ona je holt ta více sociálně orientovaná, ale nakonec argument, že kdyby to pro něj bylo nevýhodné, tak to neprodá, zabral. Teď sedíme na střeše hotelu, je příjemně chladno (dnes dokonce asi dvě hodiny lehce pršelo). Popíjíme zbytky českého piva, z tohoto pohledu je to tu dost tristní. Voda, kokakola a mátový čaj. Nakonec jsme si donesli z auta chladničku a chladíme české pivo, aby se dalo pít. Nakoupili jsme hrozny a granátová jablka, mango zde vůbec není, zato jablka, broskve, melouny, banány a další. Zítra balíme a vyrážíme na jih. Je docela možné, že další internet bude dostupný až v Marrakeši, tam máme být za 10 dnů. Možná se ozveme až odtamtud, ale nemějte o nás strach, zatím se to tu jeví jako nad očekávání spořádaná země.
Zdravíme Ondřej a Johanka
Náhledy fotografií ze složky 28/09/2015 Fes
Komentáře
Přehled komentářů
Kohoutovi papučky nešijte, moc je všechny pozdravujte a děkujeme za starost žijeme, cestujeme horami a pouští, pustí mou i úrodnými oázami. Pusu J a O
Zeměpis
(Hana Nováková, 29. 9. 2015 15:58)Ahojte cestovatelé. Máme doma takovou větší podložku, kde je mapa. Jelikož mi zeměpis moc nešel, dám si vždy při čtení vašich komentářů mapu k PC, abych se trochu orientovala, kde se vlastně pohybujete. No přátelé tedy, je to jako dokument v televííízi. Jinak doma vše v pořádku, chov slepic úspěšný, jinak se řídíme dle iteneráře na stole. Pěkně si to užívejte, tady hlásili na tento týden místy i mráz. Ale u nás to jistě nebude tak "horký". No kohoutovi šít botičky rozhodně nebudu. Zatím papa ze Slatiny.
Pozdravy do Maroka
(Patr a Hanka, 28. 9. 2015 23:05)
Zdravímje Vás, děškujeme za zajímavý komentář a na fotkách poznáváme místa, kde jsme také byli. Dnes jsme se vrátili z Potštejna, byl tam také Mirek a Babička, babička je obdivuhodně bystrá a docela jí to chodí. Bylo to fajn. Přejeem vám štastnou cestu.
Ahoj Hanko, Aničko a Boženko
(J a O, 5. 10. 2015 15:34)